KOLÁŽE
UMĚNÍ SLYŠET
Kolem sebe klid
Vltava
láska znějící v éteru
vnímám umění slyšet
v březnu
čtyři rána světa
spolu s Jakubem
krásná svými ilustracemi
vznik nevšedního kouzla
mezi úkazy
spěchající pěny
jen zasvěcení vědí
ve vzduchu rej čajových konviček
a dalších motivů
následované nedělní pohádkou
vím že jsou
čas být
Vltavou
obrazem života
emocí
. . . . .
V ROCE DŘEVĚNÉ KOZY
Sny přinášející
výzvy minulosti
před třiceti lety na pískovišti před domem
tři vládci na mastném papíru
rozkošný kohoutek
náhrdelník s ředkvičkou na podnose
trochu fňukání
nepřizpůsobivosti
šuplík výčitek bez empatie a vztahů v rodině
důležitým světlem byly hvězdy
spojeny s chápavými pohledy
a stisky rukou
. . . . .
Z PODZIMNÍHO SNU JAKUBA DEMLA
Jednotvárné
touží po novém
nezlob se na něj
dej průchod štěstí
rozjímej
třeba o kyselém zelí
promluv ať poznají
ať vidí
že trpíš a raduješ se
jen se nestyď
a každé všecko NE
zanechej mrtvým
. . . . .
V ZAHRADĚ IMAGINACE
Úsměv i smích
i když je zle
a proč ne?
okouzluje na pokračování
svou zahradu tvoří
po celém světě
obyčejní lidé
jako
staří mistři
svou tvář propůjčují času
sametu podobnému samotě
ne náhodou
pro křehkost a krásu
způsobují umění
právě na tomto místě
štětec a plátno
přibito na prkno času
krajina a první hvězda
. . . . .
ZMIZELÁ
Svobodo
světe plynoucí
vznešeně naslouchám fabuli libreta
jdoucího proti přesile řeckého díla
neohroženě propadám sentimentu
vášnivému citu
stupňujícímu vězení
v tuto chvíli zcela ojedinělému
podivné kouzlo
spíše neúspěšné
nemající mnoho společného
se vztahem k milovanému příteli
. . . . .
NYNÍ
Bolavé místo
desítky fotografií v bulváru
sílící mlčení
a televizní bavič
masová poprava života
uvěznění
odsouzení
smrt
. . . . .
SLOVY BÁSNÍKA
Slovy básníka
posedlého metaforickým běsem
dokládající složeninu člověka
nejkrásnější léto bylo omylem
šlo o člověka uzavřeného v minulosti
duchovní bytosti trpí
dovedou v zármutku
vydávat svědectví doby