Pane

ano Ty

jehož slovo se učím znát

 

dej mi odvahu

a odpusť mi mou vinu

za neschopnost dostát svého slibu

že nezabiju

 

sebe

 

a také

s čím se ráno probouzím

a v noci usínám

 

. . . . .

 

Dva druhy

dva životy

cestou hvězd podmáčených

 

tak daleko

a přeci

na dosah

 

vzdáleni tisíce mžení

spojeni v jedno

jedno zjevné snění

 

. . . . .

 

Vkročím-li

budu ztracena

však komu záleží na lapených

posléze zapomenutých

 

z dáli slyšet zpěv

bezkřídlých můr

poztrácených

v úlitbách času

 

zvou mé bdění

do sfér pravdy

lásky

a smutných konců

 

vcházím

žiji miluji

vdechuji trpkou vůni

zčásti dávno vyčpělou

 

uvykám

a začínám lpět

na bolesti

jejich nářků

 

. . . . .

 

Otiskla se do mne

jako Písmo svaté

hloubkou krásou

laskavostí

 

váhám

tápu

leč vedena jsem před kříž

chtěnou oddaností

 

. . . . .

 

Po noci plné hvězd

mé kroky stávají se zřejmějšími

 

tak jistě kopírují terén tvorby

přestože jen jdou

 

jsem nesena bez vlastního přičinění

bez lpění na čemkoliv

 

objevuji kouzlo svítání

a nechávám se unášet světlem této lásky

 

. . . . .

 

Padá listí

slábne jas

a přece jsi to Ty

ten hlas

 

z mého

z tvého

padání

podzimního strádání

 

. . . . .

 

Tvořím z Tebe

kousek nebe

 

pro danou chvíli

jsoucí

 

. . . . .

 

S pokorou odpočítávám

dnešní příděl lásky

zčásti dávno ztracený

 

vůni květin

stavím do prázdných zdí

už po tolikáté

 

ta něha

vznešenost

a lehkost bytí smířená s umíráním

 

to ony dokáží

tiše snášet

mé výkřiky do tmy

 

za lásku

která se mi

neuskutečňuje

 

. . . . .

 

Mlčíme...

ne

spolumlčíme

 

nic míň

 

jen

ticho

a

 

spolumlčení

 

. . . . .

 

Krokem blíž

o poznání to

jedno

 

kde nářků zpěv

světlo v tmách

prodírá se

 

bolesti slast

ustupuje

kamsi

 

co včera

nebude dnes

už chtít

 

ztráceje však

srdce

za duši

 

. . . . .

 

Mám tě uschovanou

v paměti

to pro dlouhé noci

nesmyslná rána

 

dnes

prázdno je mi

a přeci jsem

 

. . . . .

 

Ano

jednou ano

posadím se vedle tebe

ústy dýchat tentýž vzduch

budu

 

ruku v ruce

s hlavou v nebe

a pak skoro

skoro

už