TRHANÁ POEZIE
pro T. F.
jakoby zatmění
ta slova beznaděje
pomaloučku předběhneš
až do smrti
je to prosté
stmívá se
odchází láska
slůvka spolu nelze být
jsme
možná skutečností
spánkem i věčnou smrtí
hledám naději Slunce
stříbrné vlny
v mrtvém čase tichu tmy hvězd
prázdno
- kříž –
přichází poznání
vznešené podstaty
jsme svými možná
možná JSEM
........................
den svítá
každodenní žít nepřichází
vím jen, vidím
právě běží Bůh
ty a já
rozsypáno do trávy
mít, vzít
tulipán do vzhůru
aspoň kousek chleba
usedni a víno nalej
pij
prach jsme a ...
...........................
pro M.R.
rybářko opilých
děvčátko hvězdných kopretin
v hlubinu medu zaseté
tvé duše touhy
noří se v tmách
rtů místa bolavá
ve stínu půlnoci
růže kvetoucí
ruka láme
tvých tisíc tisíc jmen
sladkých šeptám
malovaná
krásná
malá
hrobařko
.......................
ostrůvku na řece
kámen a bodliny
cestou k tobě
do pat zarůstající
život u břehu
zplozen
narozen
i ušlapán
až se pohnou
temnoty
sežerou i ta příkoří
nevyslovených "mít rád"
..............
čekám tě světlo
o jabloni vůně v slunci navečer
nebe dar, dar země
žena za svítání
dávno rusého vína v květu
s tou ženou jitřenko
můj duch kvete
den bílý rozsvětlí
do dna lásky, vnitřní pláč
dávno mne hledá
sedmikvítek
dusí zeleň kvetoucího pole
trpí před rájem, ztrácí tvář
oblohou k nebi jednou
kde chléb v tichu rozdává člověk
má milá
............
neslyší
lásky po ní není
jen život - možná
svět, hluk a nic
v myšlenkách rozléhá se
pro útěchu
dna lásky zpět
touha jak bolavá tady
nad čím však
silné víno k spánku
převléká proč
do najdu tě
jež kdysi
časně navečer
život naplnil
..............
před rájem lásko má
stromy přátel nechceš
v celém TAM
je slunce
svět věčný
za svítání viděla jsem
smrt není
žádná
pro LÁSKU jsme
za lásky žijem
jen tiše vyhasíná
někde, tam...
svůj velký osud nechci
Kriste
jen věčný okamžik života
prosté SPOLU